Trofej ZOO Praha (Adrianne Blake, 29. 8. 2017)
Byl zrovna začátek posledního prázdninového týdne, úterý, a já jsem se rozhodla že si pro zlepšení nálady udělám výlet do Prahy za zvířátky. A nejprve jsem se samozřejmě rozhodla zajet si do pražské zoo, kde trávím čas nesmírně ráda, a kde se mi vždycky daří přijít na jiné myšlenky a na chvíli zapomenout na svoje starosti.
Svou procházku v zoo jsem se rozhodla provést trochu netradičně, jelikož obvykle svou prohlídku začínám ve spodní části zoo a pak pokračuji nahoru, dnes jsem se rozhodla pro malou změnu a udělala jsem to naopak. Nejprve jsem se zastavila u lachtanů, kde jsem společně s dalšími návštěvníky pozorovala ve vodě vesele dovádějícího lachtana Melouna a pak jsem pokračovala vedle k tučňákům, kterým zrovna čistili bazén. Byla jsem v zoo ještě relativně brzo, a tak jsem měla to potěšení sledovat ranní práci některých ošetřovatelů.
Poté jsem však místo rovně směrem k dětské zoo zamířila nahoru okolo tapírů jihoamerických, a u rezervace Bororo jsem se zastavila v teráriu, které vždycky představovalo jednu z mých oblíbených částí v zoo. Prohlédla jsem si želvu kajmanku, která byla nebývale aktivní, a hlasitě busila do skla svými “tlapkami” a ostrým zobákem, možná měla zrovna hlad a čekala na nějakou svačinku. Pak jsem šla dovnitř a prohlédla jsem si množství hadů a ještěrů, kteří zde bydlí. Plazi patřili vždycky mezi moje oblíbené živočichy a v tomto teráriu se nacházejí velmi pěkné sbírky, třebaže moje nejoblíbenější je nepochybně anakonda, která svůj domov sdílí s kočkovitými šelmami, a kterou jsem viděla později.
Pro prohlídce terária jsem pokračovala dál do hlubin zoologické zahrady a vystoupala jsem nahoru po stezce Zakázance, kde jsem si dopřála malou geologickou vložku u informačních tabulí, a přitom jsem měla příležitost vyfotit velmi pěknou zelenou ještěrku, která se vyhřívala na skalách.
Dorazila jsem nahoru právě včas, abych stihla komentované krmení hyen, bohužel, přestože jsem si mohla poslechnout většinu pěkného výkladu, z hyeny jsem sotva zahlédla ocásek, než zmizela kdovíkam a po zbytek povídání už se neobjevila, ovšem to je něco na co si pozorovatel hyen musí v zoo Praha zvyknout. Vrátila jsem se pak zpátky nahoru k rozhledně a pokračovala jsem dále směrem ke koním Převalského, zatímco jsem si prohlížela další kopytníky podél cesty, a narazila jsem přitom i na tohoto sympatického bizona, který odpočíval hned u plotu.
Koně Převalského si užívali slunečného počasí a byli venku, včetně jejich dvou hříbátek, která si vesele hrála a dováděla. Našla jsem je u spodního okraje ohrady, kde zrovna jedno z nich pokukovalo skrz dřevěnou ohradu na skupinu návštěvníků. Udělala jsem si pár fotek i malé videjko, ale hříbátko už pak lidi za plotem přestali bavit a tak odešlo pryč a já jsem pak pokračovala dál.
V klidu a pohodě jsem si došla až ke slonům a žirafám, kde jsem krátce navštívila Africký dům, ovšem uvnitř jsem nezdržela, poněvadž probíhala údržba a všechny žirafy byly venku, a pak jsem se vrátila ke slonům kde jsem si dala malou svačinu a pozorovala jsem přitom sloní rodinku, která si zrovna pochutnávala na čerstvé hromadě sena.
Moje další cesta vedle od slonů a žiraf dál směrem ke hrochům, kteří se zrovna vyvalovali ve svém bazénku, u něhož stál početný zástup návštěvníků, kteří natahovali krky pokaždé, když jeden z nich vystrčil hlavu nad vodu, a po projití pavilonu Afrika zblízka jsem se vydala po cestě kolem zeber a klokanů, a nakonec jsem skončila zpátky u lanovky, načež jsem zamířila opět dolů, abych kolem hyen, které jsem ani tentokrát neměla možnost vidět, pokračovala do spodní části zoo kolem Gočárových domů po své milované geostezce. Normálně tuto stezku využívám pro cestu nahoru, ale tentokrát jsem se rozhodla jít po proudu času namísto proti němu a prohlížela jsem si modely fosílií z nejrůznějších geologických období, které jsou zde nashromážděny. Nakonec jsem se zastavila i dole v geologickém obchůdku a pro radost jsem si jako suvenýr koupila pěkný zkamenělý zub ze žraloka megalodona.
Bohužel na prohlídku spodní části zoo už mi mnoho času nezbývalo, a tak jsem musela vynechat dětskou zoo a pouze zběžně projet ostatní části, které jsem měla při cestě. Zastavila jsem se v Pavilonu šelem, kde jsem si prohlédla všechno, co bylo uvnitř, ačkoliv většina koček byla venku ve svých výbězích. Doufala jsem, že budu mít možnost vidět malé gepardy, bohužel, zrovna ten den nebyla ve výběhu vidět ani tlapka, což bylo zklamáním pro spoustu lidí, a tak jsem s prázdnou musela pokračovat dál.
U pelikánů jsem měla ještě možnost poslechnout si část výkladu o těchto úžasných ptácích, přičemž jsem pozorovala jejich krmení, které následovalo ještě pozorování kachen, které se pohotově přišly přikrmit na nesežraných rybách, kterými pelikáni pohrdli, pozorovala jsem spící a krmící se mravenečníky a prošla jsem gaviálím domečkem kolem výběhu čabrakových tapírů, kteří bohužel zrovna byli nejspíš doma, a pak jsem se opět vynořila u bazénku tučňáků a prošla jsem východem u krokodýlí mozaiky ven ze zoo, abych se vydala za dalším bodem svého dnešního programu.